Rád bych se s Vámi podělil o krátký příběh. Dnes už tomu bude patnáct let. Ano, takto dlouho již spolu MERIT a já sdílíme společné úspěchy, strasti a radosti.

15 let je právě polovina doby, co byl MERIT založen. Dnes už slaví třicet let. Jaký byl MERIT v první polovině třiceti letky, Vám nemohu říci. Pokud mám krátce shrnout tu druhou polovinu, řeknu jediné: MERIT je mou druhou mámou, otcem i dítětem. Je pro mě vším, je to naděje, pevný přístav, radost i starost. Dal jsem mu vše a on mě z plna odměnil. Spolu jsme prožili ty nejkrásnější léta, našli úžasné přátele, založili rodiny, poznávali lidi kolem sebe a samozřejmě tvrdě pracovali. Není pochyb o tom, že MERIT je největším pracovním milníkem mého života. Změnil v něm úplně vše. Kluk z vesnice, který měl ruce zamazané od oleje, myslící si o sobě dokonalost samou, narazil na realitu života, spadl obličejem přímo do kaluže a velmi pomalu se zvedal. MERIT mu podal svoji širokou náruč a já se jí pevně chytil. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Každý den se budím s otázkou, zda jsem vše dobré MERITU již splatil? Po krátkém zamyšlení je odpověď vždy stejná. Nikoliv, jsem dlužníkem do konce života. Vám všem dobrým lidem přeji, pokud budete někomu v životě dlužni, buďte takovým dlužníkem, jako já MERITU.

Petr Weigel